Důležitou součástí reforem je zvyšování věku odchodu do důchodu. Zdá se nám, že věk odchodu do důchodu v 65, 67 letech je příliš vysoký, přesto ale bude mít většina z nás možnost trávit v důchodu stejně dlouhý čas (nebo dokonce delší), než ho tráví lidé teď či ho trávili dříve. A to právě díky tomu, že déle žijeme. Jsou země, kde se již stává samozřejmostí v takto vysokém věku pracovat. Na Islandu pracuje přes 60 % osob ve věku 65 – 69 let, pro srovnání, v České republice je to zhruba 10 % lidí. Samozřejmě je potřeba se na delší pracovní dráhu připravit, počítat s tím, že budeme muset pracovat do vyššího věku, být déle fit, udržovat se v kondici, v práci se vzdělávat, školit a přeškolovat. Počítat s tím, že když děláme náročnou práci, bude nutné ji ve vyšším věku změnit, a proto mít v záloze schopnosti, které nám změnu práce umožní. Ale také nelze očekávat, že se to všem podaří a že cesta do stáří bude u každého obdobně hladká a bezproblémová. Více lidí bude nejspíše v takto vysokém věku nemocných, nebudou moct pracovat, budou nezaměstnaní, budou mít problém práci najít. Diskriminace na základě věku na trhu práce nezmizí jako mávnutím kouzelného proutku, masivnější vstup starších na trh práce by ale mohl přispět k jejímu postupnému snížení. K jedněm z nejsilnějších argumentů zaměstnavatelů proti starším zaměstnancům patří, že nemají zájem účastnit se dalšího vzdělávání, rekvalifikovat se. Potvrzují to i statistiky. Zaměstnavatelé se budou muset více přizpůsobovat zaměstnávání starších lidí, odbourávat negativní stereotypy, které se s jejich zaměstnáváním pojí, protože mladých bude ubývat. Starší zaměstnanci i zaměstnavatelé budou muset změnit svůj přístup, pracovní trh se bude měnit. Možná bude nutné změnit i systém odměňování na základě seniority, jak doporučuje report OECD, protože to je to, co dělá starší pracovní sílu moc drahou a starší zaměstnance nezaměstnatelné. Jsou i lidé, kteří by nejraději z pracovního procesu neodcházeli, protože právě v práci spatřují smysl svého života. Jak říkala jedna zaměstnankyně: „není pro mě až tak důležitý věk, kdy bych měla odcházet do důchodu, nechystám se rozhodně odcházet okamžitě, ale spíše věk, kdy bych už opravdu měla odejít z pracovního procesu, abych nebrala místo mladším…“ I tento problém bude procházet proměnami. Situace starších lidí, kteří mají chuť pracovat déle, se zlepší, nebudou raritou a přítěží, která brání mladým a „progresivním“, budou nejspíše tou nejběžnější součástí pracovní síly.
Přesto však zvyšování věku odchodu do důchodu není opatřením, které přinese dostatek prostředků do důchodových fondů či do státního rozpočtu. Dále bude potřeba diverzifikovat zdroje, kam budeme vkládat peníze my nebo náš zaměstnavatel a vymyslet systém důchodové reformy, který nám umožní co nejlépe přežít. Posunutí věku odchodu do důchodu však je jednoznačně jeho součástí.
Data čerpána z publikace: Pensions at a Glance 2011, OECD.
Líbil se Vám článek? Přihlaste se k odběru zpravodaje (zdarma).